Rozervané skalnaté štíty, dech beroucí vyhlídky, louky omamně vonící horskými bylinami, vysokohorské túry nebo alpské zimní lyžování – to jsou polské Tatry, nejvyšší polské pohoří, které se rozkládá na hranici se Slovenskou republikou. Tatranská střediska jsou na návštěvy turistů dobře připravena. Při zvolení vhodné aktivity je dovolená v polských Tatrách vhodná pro všechny věkové skupiny návštěvníků.
Před výletem do turistického centra
Jestliže se chceme pohybovat v polských Tatrách, musíme si koupit mapu – bez ní 
se na větší cestu vydávají jen méně zodpovědní „dobrodruhové“. Na mapu někdy zapomínají turisté, kteří si neuvědomují nebezpečí vysokohorského prostředí. Mapy lze koupit v turistických informačních centrech nebo i na jiných místech. V informačních centrech pracovníci rovněž doporučí vhodné trasy, a to i s ohledem na předpověď počasí. Mapy polských Tater jsou přehledné, cesty a značení dobře udržované. Polské Tatry jsou vstřícné k lidem, kteří se hůře pohybují. Některé trasy jsou vhodné i pro rodiny s dětským kočárkem nebo pro invalidy na vozíku („Tatry bez bariér“). Předpokládá se ovšem zdatný doprovod imobilního.
Pravidla pohybu v tatranském parku
Západní a Vysoké Tatry jsou i na polské straně součástí národního parku, a to už od roku 1955. Zaujímá plochu 212 kilometrů čtverečních, což je sice mnohem méně, než má TANAP na slovenské straně, ale polské Tatry zase mají svá zajímavá specifika. Leží zde také největší tatranská plesa, z nichž prvenství připadá jezeru Wielki staw, nejznámější je však půvabné Mořské oko.
Turisté, kteří navštíví polské Tatry, obvykle chtějí Tatranský národní park poznat. Pro pohyb v něm platí speciální pravidla:
- turisté nesmí být hlasití,
- nesmějí po sobě zanechávat žádné odpadky,
- nesmějí žádným způsobem rušit zvířata.
- Při vstupu do Tatranského národní parku se platí mírné vstupné.
Vhodná výstroj a vybavení
Když se chceme vydat na túru polskými Tatrami, je nutná turistická výbava:
- pevné kotníčkové boty s hrubou podrážkou,
- teplý svršek navíc,
- pokrývku hlavy
- a nepromokavé oblečení.
Jestliže nemáme krycí vak na batoh, je třeba dát náhradní oděvy je dobré do plastového sáčku, aby v případě deště v batohu nepromoklo. V polských Tatrách se může počasí změnit na každém kilometru. Turista by si rovněž měl na cestu vzít:
- pití a malou svačinu (sladkost),
- kapesní lékárničku s pružným obinadlem,
- brýle proti slunci,
- nabitý mobilní telefon,
- osobní doklady (kartu pojištěnce EU) a peníze v hotovosti (zloté).
Do polských Tater z Polska
Do polské časti Tater můžeme sice přejít ze Slovenska, ale pro lepší poznání je vhodnější polská strana. Z Polska lze podnikat túry k největším tatranským plesům, protože se můžeme pohybovat po hraničním hřebenu, který není ze slovenské strany přístupný (schůdný). Nezapomenutelné jsou například výlety k vápencovým Červeným vrchům, vyhlídka z vrcholu Świnicu nebo výstup na Rysy – jinak, než jej známe. Dalším cílem atraktivních výletů v polských Tatrách mohou být túry k některým přístupným jeskyním. Pro prohlídku je dobré vzít si svítilnu, protože osvětlená je pouze jeskyně Mrozna (Západní Tatry, Kościeliská dolina, masiv vrcholu Organy).
Hlavní východiska pěších túr v Polských Tatrách jsou směrem od východu k západu:
- Palenica Bialczańska pod Morským Okem,
- Zakopane, respektive jeho jižní předměstí Kuenice,
- osada Kiry při ústí Doliny Kościeliska
- a Siwa Polana při ústí Doliny Chocholowské.
Všechna čtyři uvedená místa mají přímé autobusové spojení od hlavního autobusového nádraží v Zakopaném.
- Ubytovat se v některém z polských tatranských středisek šetří čas a i peníze – k nástupním bodům turistických cest je dobré spojení, služby jsou na evropské úrovni a nejsou předražené.
Polské Tatry dříve neznámé
Polské Tatry, skalnatý horský masiv alpinského typu, jsou nejvyšším polským pohořím. Třebaže se v době společenského československého státu jednalo o vlastně příhraniční pohoří, nebyly polské Tatry Čechoslovákům příliš známé – z naprosto nepochopitelných důvodů nebylo možné hranici překračovat ani z důvodů poznávání přírodních krás. Překračovat státní hranici v polských Tatrách bylo možné za první republiky, asi od roku 1925 do vypuknutí války. Komunistická vedení obou států pak hranice uzavřela. Od poloviny 50. let bylo v přesných koridorech a na přesně daných místech překročení hranice možné. Ovšem po vyhlášení „stanného práva“ (výjimečného stavu) v Polsku československá strana vzájemnou dohodu vypověděla. Dostat se do polských Tater ze slovenské strany bylo opět nemožné, hranice byla po celé délce (včetně vysokých horských oblastí) hlídána ozbrojenými polskými vojáky.
V době volného pohybu v schengenském prostoru se tato bývalá opatření zdají být až neuvěřitelná.
Foto: sxc.hu
